Předchůdci současné české státní vlajky byly středověké zemské korouhve odvozené od královských znaků. Ve 12. století to byla přemyslovská orlice, kterou vystřídal stříbrný lev v rudém poli. V husitském období se na korouhvích objevoval symbol kalicha a od 15. století byly používány červené prapory s bílým lvem. V 19. století se častěji užívaly tak zvané zemské barvy odvozené od jednotlivých znaků zemí Rakouska-Uherska. Jako česká vlajka tak byla chápána červenobílá bikolóra. Ta byla také v září doporučena jako oficiální vlajka nového státu a poprvé byla vztyčena 18. října 1918 ve Washingtonu na domě, kde bydlel Tomáš Garrigue Masaryk. Vzhledem k podobně barevným vlajkám sousedního Polska a Rakouska bylo v červnu 1919 rozhodnuto, že vedle bílé a červené bude na vlajce také modrá barva. Státní vlajka byla v podobě, jakou má dnes, schválena 30. března 1920.

www.cojeco.cz