Soudě podle archeologických nálezů, pečovali o své nehty již lidé z doby kamenné. Upravené ruce a zvelebené nehty byly na území dnešního severního Turecka nutností při servírování čerstvě zabité zvěře. Pro tehdejší manikúru sloužily nejspíše malé hrubé mušle a kameny vulkanického původu. Později, tedy asi 3200 let př. n. l., bylo v jižní Babylonii oblíbeno zdobení nehtů plátkovým zlatem. V hrobkách egyptských králů odpočívají vedle panovníků také těla jejich manikérek, což svědčí o jejich privilegovaném postavení. V dobách Alexandra Velikého si ženy Středního východu barvily nehty henou, Indky pak prý jakousi měděně červenou barvou získanou z výměšků hmyzu. Moderní manikúra se ale zrodila ve Francii 18. století díky objednávce krále Ludvíka XV., který si jen chtěl nechat odstranit záděru. Doktor Sitts odvedl tak skvělou práci, že se péče o nehty rozšířila jako nová služba i mimo královský dvůr.

www.cojeco.cz