Text, který jeho autor dokázal vydávat a distribuovat navzdory zákazu totalitní moci, je asi od přelomu 50. a 60. let 20. století nazýván výrazem pocházejícím z ruštiny. Samizdaty ovšem, aniž by nesly toto pojmenování, existovaly již dříve a jsou charakteristickým znakem jakékoliv totalitní moci. U nás to byly například už opisy Havlíčkových básní z Brixenu nebo vlastenecké verše ilegálně distribuované v době první světové války. Kromě politických a odbojových ilegálních tiskovin druhé světové války byly v tomto období šířeny také texty literární, například sborník Skupiny Ra Roztrhané panenky. V 50. letech u nás samizdatově vycházela strojopisná edice Půlnoc, v níž publikovali například Egon Bondy nebo Ivo Voseďálek. K největšímu rozmachu českého samizdatu však došlo v letech normalizace, kdy v xerokopiích, cyklostylových rozmnoženinách nebo počítačových tiscích vycházely tisíce svazků krásné i odborné literatury.

www.cojeco.cz