Pojmenování krátkého vyprávění, jehož smyslem je pobavit posluchače, případně čtenáře, a rozesmát ho vtipnou a nečekanou pointou, má svůj původ v řečtině. Anekdotos totiž v překladu znamená „neuveřejněný“ a skutečně tak byly nejdříve nazývány zprávy nebo příběhy, které nebyly z nějakého důvodu publikovány a šířily se výhradně ústně. Z roku 550 je znám spis byzantského historika Prokopia, který pod názvem Anekdota obsahoval skandální historky ze dvora císaře Justiniána. Úsměvné historky založené na dvojznačnosti, absurditě nebo paradoxu byly také s oblibou vkládány jako moralizující příklady do kázání, objevovaly se v kronikách a po vynálezu knihtisku se mohly stát oblíbenou součástí periodik nebo kratochvilných kalendářů. Nejčastějšími tématy anekdot jsou smyšlené příhody známých osobností nebo příslušníků určité společenské vrstvy či národa. Známé jsou anekdoty studentské, židovské, skotské. Jsou živým příkladem ústní lidové slovesnosti a často vypovídají o aktuálních společenských a politických poměrech.

www.cojeco.cz