Všechny kultury starověku spojovaly kult Slunce s kultem matky a s rituálním kultem stále zelených stromů. Egypťané nosili do svých obydlí v nejkratší den roku palmové větvičky jako symbol triumfu života nad smrtí. Římané zase zdobili svá obydlí zelenými snítkami během zimních oslav boha zemědělství Saturna. Keltští druidové zdobili při svátku zimního slunovratu duby zlatými jablky. První zprávou o svítícím vánočním stromku uvnitř domu je záznam v kronice města Brémy z roku 1570. Údajně šlo o jedli zdobenou datlemi, sladkostmi a papírovými květy. Tento zvyk se v průběhu 17. a 18. století rozšířil po celém Německu a odtud k nám. Tehdy bylo zvykem zavěšovat stromek za špičku ke stropu nad štědrovečerní stůl. U nás se jim říkalo Kristovy strůmky a jejich stále zelené větve se brzy staly symbolem věčného života pravověrných křesťanů.

www.cojeco.cz