Veršovaná vyprávění o skutečných nebo smyšlených dobrodružstvích národního hrdiny nebo oblíbené postavy měla své fanoušky už ve starověku. Jmenujme například sumerský epos o Gilgamešovi, řecké eposy Ilias a Odyssea nebo indické Mahábhárata a Rámájana. Obrovský ohlas ale měly eposy ve středověku, kdy je přednášeli potulní pěvci na otevřených prostranstvích i v honosných zámeckých sálech. Spojením recitace, mimiky a hudby tak vznikla produkce velkolepého díla, které vypravěč přednášel zpaměti. Někteří srbští lidoví pěvci prý znali nazpaměť přes 60 tisíc veršů. Hrdinové eposu většinou ztělesňovali národní ctnosti. Francouzi tak měli svého Rolanda, Španělé například El Cida. Pozdější eposy už vznikaly jako literární díla, která dnes přinášejí cenné informace o zvycích dávno zaniklých společenství našich předků. Zároveň je ale možné je číst jako poutavé dobrodružné romány plné hrdinských činů.

www.cojeco.cz