Podle nástěnných maleb z doby ledové víme, že si naši předkové balili nohy do zvířecích kůží, aby se tak chránili před mrazem a drsným terénem. Postupem času ovšem přestávala být obuv jen ochranou chodidel a stala se stejně jako chodidlo samo výrazem společenského postavení majitele. V Číně byla urozeným malým děvčátkům chodidla pevně obvazována, neboť malá noha byla důkazem vznešeného původu. Ve 14. století zakázal anglický král Edward III. prostému lidu nosit boty s prodlouženou špičkou, protože ta byla výsadou šlechticů. Ve století 16. se za vlády Alžběty I. ujaly u vyšších vrstev vysoké podpatky. I obuv prostých lidí se ovšem zapsala do historie. Za francouzské revoluce ničili rozzlobení sedláci mlýny boháčů tak, že do ozubených soukolí házeli své dřeváky. Ty se ve francouzštině nazývají sabots a tak bylo na světě nové slovo – sabotáž.

www.cojeco.cz