Dřevěné uhlí bylo až donedávna velmi potřebným všem domácnostem a mnoha řemeslům. Využívaly ho nejen hutě a hamry, ale také další řemesla pracující s kovy, jako kováři, zvonaři, nožíři, konváři a podobně. Dřevěného uhlí ale používali i knihaři a své místo mělo samozřejmě i v kuchyních. O produkci dřevěného uhlí se starali uhlíři, kteří je pálili většinou v lesních milířích, ze dřeva připraveného předtím laterníky a drvoštěpy. Za nejdůležitější byli u nás považováni ti uhlíři, kteří dodávali báňským městům, zvláště do Kutné Hory. Ti měli dokonce privilegium již za krále Jana Lucemburského, který roku 1327 vydal nařízení „nečinit uhlířům překážky při jejich nákupech potravin ve městech, při nichž les koupili“. Uhlířské řemeslo se zpravidla dědilo z otce na syna a stalo se jen málokdy, že by uhlíř vzal do učení někoho cizího.

www.cojeco.cz