Staří Řekové věřili, že labuť je po celý svůj život úplně němá, pouze těsně před smrtí prý zazpívá přenádhernou tklivou píseň. Tento omyl ovšem vyvrátil už Plinius Starší ve své Přírodovědě publikované asi v roce 77. Věděl, že labutě vydávají celou škálu zvuků včetně hrozivého syčení, tak typického pro podčeleď hus, kam tento vznešený pták patří. Částečně se však legenda o labutí písni opírá o často pozorovanou skutečnost, že labuť svým posledním výdechem před smrtí rozechvěje své hlasivky natolik, že její dlouhý krk je schopen vydat neuvěřitelně harmonický a silný zvuk. Pojmem labutí píseň je tak přeneseně nazýván poslední počin člověka před jeho smrtí nebo třeba před jeho odchodem z funkce. Labutí písní tak může být například nádherná poslední skladba hudebníka, srdceryvná volební řeč neúspěšného politika, nebo skvělý zápas zraněného sportovce.

www.cojeco.cz