Český zákon hovoří o tom, že každý rodič je povinen postarat se o své dítě až do doby, kdy je toto samo schopno se živit. Mluvíme o tak zvané vyživovací povinnosti a většinou se jí dovoláváme v případě, kdy dítě nevychovávají oba jeho rodiče, nejobecněji, když jsou rodiče rozvedeni a žijí odděleně. Rodič, který nebydlí s dítětem, pak na ně platí tak zvané alimenty. Ty jsou známy již z dob starověkého Říma, i když v poněkud jiné podobě. Tehdy šlo o péči o výživu dětí chudých rodičů nebo sirotků. Alimentace byla nejprve organizována jednotlivci a od doby přelomu 1. a 2. století ji organizoval stát. Existoval tak zvaný alimentační fond, z něhož se půjčovalo zájemcům na pětiprocentní úrok. Právě těchto úroků bylo využíváno pro výživu potřebných dětí. Chlapcům se vyplácelo 16 sesterciů měsíčně, děvčatům o 4 méně.

www.cojeco.cz