Hostem dalšího dílu podcastu Mezi čtyřma očima je publicistka, překladatelka a bývalá disidentka Petruška Šustrová. Letos to bude 22 let od 17. listopadu 1989. Petruška Šustrová byla v té době výraznou tváří boje proti komunistickému režimu, o kterém byla přesvědčena, že nemůže přetrvat. „Byl to nepřirozený systém, založený ekonomicky na nesmyslu, že se všecko dá naplánovat. Potírající a potlačující téměř veškerou iniciativu.“

Dnešní společnost vnímá, na rozdíl od té v roce 1989, jako ostře polarizovanou. Podle ní byli lidé tehdy v podstatě jednotní. „Oni nevěděli přesně, co chtějí. Oni věděli, co nechtějí. A oni nevěděli přesně, jak by ta budoucnost měla vypadat, ale věděli, že jinak.“

Jako dlouholetá politická komentátorka sledovala i dění okolo prezidenta Zemana. Podle ní bylo evidentní, že prezident nemůže vládnout. Že jsou mu jeho úředníci loajální chápe, jelikož jsou na něm existenčně závislí. „Nevím, kdo by si takovýho kancléře nebo takovýho tiskovýho mluvčího k sobě vzal a zaměstnal ho.“

Václav Havel byl podle Šustrové, na rozdíl od Miloše Zemana, oblíbený. Nerozděloval společnost, nejednal svévolně a nebyl škodolibý. „Havel by jinej člověk, jinej prezident, …“

V rámci povolební situace by si přála, aby koalice vydržela. Trochu jí ale vadí, že to hlavní, co je spojovalo, bylo zbavení se Andreje Babiše. „Jestli tihle slušňáci selžou, tak já se obávám, že nastoupěj všecky ty přísahy a SPD a prostě všechny tyhlety strany, který považuju za opravdu nebezpečný. Protože mimo jiné rozpoutávají nenávist k těm druhým, k tý druhý skupině, k tý jiný skupině. A já si myslím, že rozpoutávat nenávist je obecně prostě špatný.“