Co cítíte k člověku, kterého míjíte na ulici? Máte k ostatním členům svého živočišného druhu přinejmenším rozporuplný vztah? Čím to je? Je to proto, že nám zasahují do osobního prostoru? Že jsou o tolik jiní než my? Nebo naopak tak moc stejní? Je na vině to, že nám ublížili? Nebo to, že nemáme rádi sami sebe? Projektujeme si do každého dalšího setkání něco, co není pravda? Proč je pro nás jednodušší cítit náklonnost k jednotlivým „člověkům“, ale vůči lidstvu jako takovému je to fuška? Má cenu se tím trápit, nebo je to normální? Jde to změnit? Svěřili jste se, jestli máte rádi lidi.

Minutáž
0:00:00 Úvod
0:01:38 Téma: Nemám rád lidi
0:03:16 Výsledky
0:03:46 Poděkování
0:05:02 23 % z vás nemá rádo lidi
0:11:22 17 % z vás lidi rádo má
0:17:10 Hlasová odpověď
0:20:38 Chci být v kontaktu s přívětivou stranou lidí
0:21:28 Jsou lidi jiní než já?
0:22:31 Nelze říct, že lidstvo je nějaké
0:23:40 Nejsme jen zrcadla?
0:24:45 Jsme výsledkem interakcí
0:25:30 „Léčebný“ pobyt
0:27:57 Spojené nádoby: vtah k sobě a vztah k ostatním
0:28:40 Hraniční porucha osobnosti
0:29:50 Všichni jsme na škále podle toho, jakou tvář nám svět ukázal
0:30:21 Lze odložit projekci?
0:30:55 Nic lidského mi není cizí
0:33:38 60 % z vás má ambivalentní vztah k lidem
0:40:18 Lidé dělají něco jiného, než chceme
0:45:02 Lidé vs. člověci
0:50:17 Tribalismus
0:52:14 Lidi, nebo programy?
0:55:10 Snažíte se mít rádi
0:59.20 Máte rádi podle toho, jak se máte
1:02:18 Potřebujeme je, ale neovládáme je
1:04:50 Pohledy na závěr