Poslední kapitola z deníku Prokopa Domorázka líčí poslední týdny vězňů v již osvobozené pevnosti v německém městě Untermasfeld. Jsou svobodní, ale ještě ne zcela volní. Po první euforii se začínají projevovat dosud skryté charaktery některých bývalých vězňů, které Prokopa znepokojují: "Občas vzniká výbušná atmosféra, mezi námi, ještě donedávna rovnými otroky. Na čem budeme budovat nový stát? Tohle jsou stavební kameny?"

Zatímco v Untermasfeldu byl již mír, v Praze se ještě tvrdě bojovalo, zprávy z londýnského rozhlasu o dění v Praze zněly hrozivě a Prokop mohl jen doufat, že jeho manželka s holčičkami, jsou v pořádku. Těkavá nervozita sílila den za dnem, od shledání s nimi ho dělilo už jen pár dní. Ale žijí vůbec ještě? Nemá o nich žádné zprávy...