Přelomový podzim roku 1938, přelomový březen 1939. Ing. Prokop Domorázek pracuje na Nejvyšším hospodářském úřadu, je členem zednářské lože, má vlivné přátele, těžce nese rozklad republiky. Píše dopisy na všechny strany, zaznamenává své myšlenky, temné vize budoucnosti i každodenní letmé detaily. První noc po vyhlášení mobilizace, kdy nikdo nespí, první útoky na Židy, první obyvatelé, kteří okupanty na našem území vítají, úvahy o konci civilizovaného světa... "Naděje na mír je tak lákavá, ale jsme zrazeni..., kdybychom bojovali, byli bychom svědomím světa," píše například o Mnichově. Den po prvím záboru sudetského pohraničí vidí situaci takto: "Věří někdo z nás, že se Hitler zastaví na nových hranicích? Že máme ještě nějakou budoucost jinou, než nejhorší otroctví v německé říši? Zrazeni přáteli, na něž jsme spoléhali, stojíme zdrceni před bezprávím a násilím..." Příjezd německých okupantů natáčí na kameru. První epizoda končí tzv. druhým pohřbem Karla Hynka Máchy, kdy byly básníkovy ostatky převezeny do rodné Prahy, více než století po jeho smrti. Druhý pohřeb byl manifestací Čechů proti nacistické okupaci, ale Prokop nevidí žádou naději. Zatím...