Už jste někdy, v nějaké složitější situaci, řekli něco, co to celé zabilo? Třeba větu, která měla přinést klid, ale ve skutečnosti zavřela cestu. „Uvidíme.“ „Zatím to nechme být.“ Nezní to jako konec, ale často to konec je. A ne formálně, ale pocitově. A to často úplně stačí.Tahle epizoda není o tom, co si myslíme. Je o tom, jak to říkáme. O tom, jak jazyk vytváří rámec, ve kterém se rozhodnutí může – nebo nemůže – odehrát. Pokud se vám někdy stalo, že se rozhodnutí nehýbe, možná zjistíte, že problém není ve vás. Jen v tom, že zatím nemá ta správná slova.