Nechybělo mnoho a po vojně se stěhoval do Slavie, namísto toho se přes Žižkov objevil ve sparťanském dresu a na Letné posbíral čtyři tituly. Nastupoval v reprezentaci, přes různé útrapy se prosadil v Německu a k profesionálnímu fotbalu vychoval oba své syny. I patnáct let po ukončení kariéry je však pro mnohé pořád brouskem, který zranil Labanta a namazal Henrymu na gól. „Vše ostatní je zahozeno, dodnes je Labant na denní bázi, když někoho potkám. Ne, že bych se tomu po čtvrt století zasmál, ale už se nečertím. Tehdy druhý den poté jsem odjel na soustředění národního týmu a požádal jsem trenéra Pepu Chovance, aby mě z týmu vyřadil. On to neudělal, abych si odpočinul od různých narážek.“ Celý rozhovor najdete na http://liganaruby.cz.