„Někdy mám pocit, jak kdybych žila už celé věky, kolik informací se ke mně dostává,” říká o internetové době básnířka Elena Pecenová. V textech řeší digitální rozhraní, ale i vztahy. A věří, že v básních si můžeme hluboce promluvit.

„Od dětství si představuji, jaké to bude, až budeš odcházet. Couvat do noci,” píše dvaatřicetiletá básnířka Elena Pecenová ve své nové, v pořadí třetí knize. Básnická skladba s názvem Jediný únor je opravdový měsíc tematizuje mezilidskou blízkost, ale i její ztrátu v podobě úmrtí. „Je o pocitu, kdy se člověk ráno probudí a uvědomí si, že se stal nějaký metafyzický zlom. Mysl si s tím prostě neumí poradit," popisuje svou básnickou skladbu Pecenová.

Smrt v knize nikde přímo nejmenuje. Čtenář se k ní dostává postupně, s každým veršem. Stejně jako sama dvaatřicetiletá básnířka a absolventka pražské AVU: „Že ta kniha je o babičce, jsem pochopila až v půlce psaní."

V předchozích knihách se Pecenová věnovala prostředí internetu a tomu, jak ovlivňuje lidskou pozornost nebo vztahy. „Je to nevratný proces, telefony už jsou naší součástí,” myslí si autorka. „Někdy mám pocit, jak kdybych žila už celé věky, kolik informací se ke mně dostává. Naše vnímání se tak napíná, až to vytváří pocit bezčasí.”

Pecenová mluví v souvislosti se svou dřívější tvorbou o úmyslu psát milostné básně, které by odrážely současnost. „Důležitý je i ten telefon, protože zamilovanost prožíváme také přes něj. Usmíváme se na něj, když si zrovna píšeme s člověkem, se kterým randíme,” vysvětluje básnířka, podle níž se čím dál víc setkáváme s pocitem, jako by na nás mluvil algoritmus.

Digitální prostředí ale zmiňuje i jako důvod čím dál častějšího pocitu nedorozumění. „Neuvěřitelně se polarizujeme. Je to nebezpečné, protože se spolu odnaučujeme mluvit. Kdybychom si své internetové statusy říkali naživo, určitě se k sobě takhle nechováme. Budeme spolu mluvit, pořád tu bude nějaký dialog a možná na sebe nebudeme tak odporní,” myslí si básnířka, která v rozhovoru mluví také o tom, jak vnímá výuku poezie na školách.

„Všichni si projdou tím, že mají pocit, že básním nerozumí. Když mě učitelka vyvolá, ať vysvětlím nějaký verš, vždycky se spletu. Zároveň myslím, že poezie je něco, co nás spojuje. V běžném rozhovoru často nedojde na témata jako je smrt, ale v básních dojdeme k intimnímu dialogu s někým, kdo má třeba zkušenost, kterou máme také. Můžeme si přes básně hluboce promluvit,” říká Elena Pecenová.

Jak se pořádá autorské čtení v zaparkovaném autě? Nejen o tom mluví v podcastu Kulturák jedna z nejosobitějších básnířek současnosti.

---

Kulturák

Rozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.