Začalo to jako stovky jiných obyčejných večerů v severním Texasu. Otec s dcerou si přivezli domů jídlo z restaurace.

Venku bylo únorové chladno - kolem 6 stupňů – byl prostě typický zimní večer, jakých bývá spousta, a na jaký byste druhý den klidně zapomněli. Jenže pár hodin poté už záchranáři zápasili o život muže, kterému se nedařilo dýchat. Jeho přítelkyně, s rozechvělýma rukama a panikou v hlase, vytáčela číslo 911.

Zdravý, sportovně založený muž, teprve osmatřicetiletý, byl o chvíli později prohlášen za mrtvého.

Nebylo tu nic, co by naznačovalo cizí zavinění.

Sousedé později vypověděli, že slyšeli sirény, ale jinak nic.

Zdálo se, že jde o jeden z těch podivných případů, kdy osud člověku nepřeje a prostě ho vezme příliš brzy. Lékařská zpráva uváděla zvětšené srdce a náhlý kolaps. Muž zemřel na infarkt a že šlo o přirozenou smrt. Jenže to bylo pravdě hodně daleko.

PS: Kampaň „Falešná stopa“ již skončila.