Matouš 9,9-13 Ježíš uviděl Šimona Kéfu (později ho známe jako Petra) a řekl mu: "Pojď za mnou" a Šimon všeho nechal, a šel za Ježíšem. Ježíš se obrátil na Andriho (Ondřeje) a řekl: "Pojď za mnou" a Ondřej všeho nechal, a šel za Ježíšem. Ježíš uviděl Jakova, jak pracuje se svým otcem Zabdajem a bratrem a zavolal na něho: "Pojď za mnou" a Jakub všeho nechal, a šel za Ježíšem. Ježíš zavolal i na Jochanana (Jana) a zavolal i na něho: "Pojď za mnou" a Jan všeho nechal a šel za Ježíšem. A pak vidíme člověka, který má na jméno Matitiahu, Levi (nám známý Matouš) a je to výběrčí daní, celník, publikán, což bylo nejen velmi opovržené zaměstnání, ale i nadávka. Ježíš mu řekl: "Pojď za mnou" a Matouš všeho nechal, a šel za Ježíšem. Kdyby se Ježíš procházel, místo pobřeží Galilejského jezera, údolím řeky Olzy a uviděl by tebe a řekl: "Pojď za mnou", co by se v té chvíli stalo? Jak bys zareagoval? Co všechno bys řekl na vysvětlení, že to přece tak jednoduše nejde? Anebo bys vstal, všeho nechal a šel za Ježíšem? Matouš byl pro lidi absolutně nepřijatelný, jak po společenské, tak i po duchovní stránce. Pro Ježíše byl Matouš někdo, koho chtěl ve svém nejužším týmu! Jsou lidé, kteří mají špatnou pověst, lidé jim nerozumí, pohrdají jimi, ale Bůh jim vidí do srdce. Matoušovo srdce bylo na té správné straně. Je v něm dokonce něco krásného. Je to jeho připravenost, jemu stačila jen jiskřička, jen dotek. Byl jako to zralé jablko, kterého se dotknete, a ono vám padne do dlaně. Jsme jako Matouš? Nebo jako farizeové, kteří na něj hleděli s opovržením - i když jej Ježíš přijal?