Na hřišti byl jedním z jedenácti, šéfem se stal až poté, co pověsil kopačky na hřebík. „Zase tak rychle to nešlo, protože rodinnou firmu jsme od táty přebírali postupně. Dobrých deset patnáct let. A navíc se sestrou, která na ČVUT vystudovala stavařinu a firmu tudíž vedeme jako vyrovnaní podílníci společně,“ vypráví bývalý fotbalista Českých Budějovic, pražské Slavie, ale i Tirolu Innsbruck či třeba slovenské Petržalky Karel Vácha, jakou změnu pro něho představovalo skončit s fotbalovou kariérou a vrhnout se střemhlav do staveb obchodních center, průmyslových a sportovních hal, hřišť, tenisových kurtů, ale třeba i rodinných domů nebo dokonce trapistického Kláštera Naší Paní nad Vltavou.