Podle legendární trenéra Ladislava Škorpila je Tomáš Janů nezapomenutelnou postavou. „Žádný jiný kretén by nedokázal to, co on,“ prohlásil v nadsázce Škorpil na adresu svého bývalého hráče letos v červnu při repríze 22 let starého finále domácího poháru mezi Libercem a Ratíškovicemi. Bývalý obránce totiž proslul drsnými vtípky. Někdy byly až za hranou. „Mám rád dobrou atmosféru. Neměl jsem rád tréninky, kde se nikdo ani neusmál a bylo ticho jako v kostele,“ vysvětluje v dalším díle podcastu Kopačky na hřebíku Tomáš Janů, jenž si už na základce vysloužil přezdívku Padouch. „Ale troufám si tvrdit, že vtípky jsem sice dělal, ale trénink jsem neodflákl žádný,“ zdůrazňuje. Důkazem mohou být jeho tři mistrovské tituly s Libercem či rekordní porce 310 zápasů, které za Slovan v nejvyšší soutěži odehrál. V podcastu Sportu.cz mimo jiné poodhalí, jak v roce 1998 přestupoval z Příbrami do Jablonce, ale nakonec skončil v konkurenčním Liberci, jenž se pak stal jeho osudovým klubem. Zavzpomíná na legendárního kouče Ladislava Škorpila, jehož viděl jen jednou vytočeného. Popíše, jak se dostal na hranu s vtípkem, kde svou roli hrál hábit Ku-klux-klanu. Nebo vysvětlí, proč ho kouč Josef Csaplár po vyřazení ve čtvrtfinále Poháru UEFA na hřišti Dortmundu v roce 2002 probodával pohledem. Dnes Janů trénuje v Liberci mládež a přivydělává si v lese jako dřevorubec. „Jsem člověk, který nedokáže dlouho nic nedělat. Když byl koronavirus a nemohlo se trénovat, tak mi zavolal Pepa Csaplár, jestli s ním nechci jít do lesa. Tak jsem začal chodit s ním. Na začátku jsem mu jen házel větve, občas uřízl nějaký menší stromek a teď už v lese normálně těžíme. Nejsme samozřejmě profíci, ale pokácet dokážeme cokoliv. Bereme to jako sport,“ říká Janů.