Levičáctví na Západě „frčí“, je „cool“. Zástupy mladých lidí plní fotbalové, baseballové i kriketové stadiony na monstrakcích Jeana-Luca Mélenchona, Bernieho Sanderse nebo Jeremyho Corbyna, kde nic není tabu. Ani slova jako socialismus, znárodňování nebo internacionalismus. Krajně levicoví matadoři starého střihu srší emocemi, omladina si zamilovala jejich prošedivělé charisma. Jaký to kontrast k vážnému zástupu stříbrovlasých komunistických papalášů, na jejichž prvomájové mítinky se při troše dobré vůle dostaví pár stovek penzistů v čele s Milošem Jakešem, který svým plácáním prázdné slámy dávno nebudí rozhořčení, pouze soucit.