🚄🇪🇺 Rýsuje se dvourychlostní Evropa? Skupina šesti zemí v čele s Německem a Francií přišla s plánem, jak reagovat na geopolitický tlak Trumpovy Ameriky, Číny či Ruska. Otevírá se debata o užším jádru států, které budou postupovat rychleji a důkladněji v integraci – zejména v oblasti obrany, financí či strategické autonomie v podobě přístupu k nerostným surovinám.Inspirací pro naši debatu v nové Devítiminutovce Klubu rváčů byla esej historika Tonyho Judta Velká iluze, napsaná už v roce 1996 - tedy ještě před rozšířením EU. Judt už tehdy varoval, že začlenění východní Evropy může narazit na limity solidarity a politické soudržnosti. Dnes se k těmto obavám Evropa znovu vrací – tentokrát pod tlakem reality.Problémem není jen Maďarsko nebo Slovensko. Nedůvěra vůči východním členům roste i kvůli opakované neschopnosti postupovat jednotně v krizích: od migrace přes Ukrajinu až po otázky financování a bezpečnosti. Západní státy přitom dlouhodobě financují soudržnost Unie – jen do Česka přišlo ze západu přes 1 200 miliard korun. Přesto se dnes Česko řadí mezi nejvíce euroskeptické země EU.V současnosti se formuje skupina šesti států, které zvažují užší spolupráci: Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Nizozemsko a Polsko. Ve hře je unie kapitálových trhů, posílení role eura, nezávislý evropský platební systém, koordinace obrany i společné zajištění kritických surovin. To jsou projekty, které mohou zásadně změnit ekonomickou a bezpečnostní mapu Evropy.Pro Česko by bylo obrovsky problematické, kdybychom zůstali mimo tuto hru. Důvodů, proč mít obavy, je několik. Nemáme euro. Veřejnost je vůči hlubší integraci dlouhodobě skeptická. A politická reprezentace si z kritiky EU udělala návyk. Jenže bez hlubší integrace – jednotných pravidel, kapitálových trhů a rychlého rozhodování – Evropa v novém světě neobstojí.Je za minutu dvanáct. Dvourychlostní Evropa není jen teoretická hrozba, ale realistický scénář.