Celý spor o Českou televizi a Český rozhlas připomíná bitvy pod falešnou vlajkou. Vládní politici se utápějí ve vytváření různých modelů financování, šermuje se právními pojmy, ale podstata je jiná: vládní koalice chce ovládnout tato veřejnoprávní média a hledá elegantní způsob, jak si k tomu otevřít dveře. Podobně jako stejně orientované vlády na Slovensku a v Maďarsku.

Svou nedočkavostí hlasovat ve 4:36 ráno však vyvolali nečekanou protireakci české společnosti. Džin byl vypuštěn z lahve a nyní se hledá způsob, jak ho tam zase dostat. Prostředkem jsou úvahy o zavedení severského modelu financování obou veřejnoprávních médií. I tohle je však improvizace, jejímž smyslem je získat čas a neutralizovat protestní hnutí, které má vyvrcholit 15. listopadu velkou demonstrací na pražské Letenské pláni.

Mezitím má Andrej Babiš potíže s vlastním hnutím ANO, z něhož se ozývají disentní hlasy protestující proti radikalizaci vládní politiky. Někteří členové cítí, že model „vy si dělejte komunální politiku a nám nezasahujte do té celostátní“ narazil na zeď.

Po těchto komunálních volbách se naopak projevil odpor k Babišově vládní politice tím, že řada měst vytlačila ANO z vedení radnic. Tito komunální politici cítí jako nevděk to, že musí trpět za Babišovy zájmy, které jim dosud nevadily.

Jako pravý heretik se ukázal plzeňský primátor Roman Zarzycký, který řekl, že bez Babiše bude mít hnutí ANO větší koaliční potenciál. Dále navrhl, aby se hnutí jako na příštího koaličního partnera orientovalo spíš na Kubovo hnutí Naše Česko.

Jeho signál byl jasný: Nenapodobujte straníky z České Lípy, Mimoně, Semil a Turnova, kteří vystupují v reakci na Babišovu politiku z hnutí ANO. Jsem tu já, Zarzycký, který po odchodu Babiše dá hnutí větší koaliční potenciál, a všechno bude, jak bylo v Babišových nejlepších letech.