Skončil 32. kongres ODS a zřejmě bude patřit k těm důležitějším. Jednak odešel dlouholetý předseda Petr Fiala. Spolustraníci mu vystrojili velkolepý odchod, doprovázený slovy uznání a potleskem. Sám expremiér si své odcházení ještě předtím pojistil tím, že vydal brožuru o úspěších své vlády a sdělil, že současnou názorovou a personální strnulost ODS rozhodně nelze považovat za krizi. ODS podle něj není v krizi, ale pokud chce, udělá si ji sama.

Naopak lidé jako Radim Ivan, Karel Haas, ale do značné míry i Martin Kupka získali na kongresu většinu tím, že navrhli stranu, která za Fialova působení ztratila polovinu členů, otevřít širší veřejnosti. Poslanec Haas přišel dokonce s projektem ODS 2028, jímž by chtěl stranu během dvou let radikálně modernizovat. Zcela jistě narazí na křídlo starých rutinérů, kteří si myslí, že slunce obíhá kolem jejich procedurálních opozičních tanečků v Poslanecké sněmovně.

Pěkným příkladem byl závěrečný souboj mezi Markem Bendou a Radimem Ivanem o usnesení, zda otevírat ODS širší veřejnosti vytvářením ideových platforem. Tento bod usnesení nakonec na zásah Martina Kupky prošel a otevírá širší možnosti. Jestli je totiž v ODS možné cítit nějaký konflikt, pak je to ten generační. Závěry pražského kongresu dávají nespokojeným občanským demokratům dobrou možnost, jak svou stranu přizpůsobit 21. století.