Budou ústavní soudci určovat podobu politiky? A mají mít moc rušit volby? Tyhle otázky napadají, když přišly zprávy z Rumunska, kde ústavní soud zrušil první kolo prezidentských voleb. Bylo to současně poprvé v novodobé historii, kdy hlavním argumentem bezpečnostních složek, z jejichž zpráv soud vycházel, bylo tvrzení o zásahu cizí moci do průběhu voleb. V rumunském případě konkrétně Ruska.

Minulý týden také český ústavní soud, který funguje ve svém už čtvrtém složení v čele s Josefem Baxou, zrušil část zákona o střetu zájmů. Toho zákona, který aktivním politikům znemožňoval vlastnit média. Soudci tak rozhodli v nejtěsnějším poměru 9:6. Soudci stanovili pravidla, co je a není tzv. přílepek, tedy paragraf zabudovaný do právě projednávaného zákona, který mění jiný zákon.

Dává se tím do rukou obrovská moc opozici, jakékoli opozici. Současná Poslanecká sněmovna je rovněž oslabována permanentními obstrukcemi ze strany ANO a SPD, které mají spíš ráz nekonečné volební kampaně. Otázkou je, jestli je tento způsob politického boje pro Babišův tým skutečně tak efektivní. Srovnáním prvních tří let Poslanecké sněmovny v éře premiéra Sobotky a nyní Fialy vychází, že tehdy bylo 53 schůzí s 259 jednacími dny. Dnes je to 124 schůzí s 326 jednacími dny. Přitom zákonů se přijímá přibližně stejně, takže rozvláčnost jednání jde jednoznačně na vrub obstrukčních praktik dnešní opozice. Není veřejnost spokojená s tímto způsobem parlamentní práce?