"V chrámu našel prodavače volů, ovcí a holubů i směnárníky, jak sedí za svými stoly. Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem. Směnárníkům rozházel mince, jejich stoly převrátil...“ (Jan 2, 14–15)

O čem přemýšlíme:Nejzajímavější a zároveň nejznepokojivější myšlenkou tohoto textu není Ježíšův hněv, ale konec posvátné obchodní logiky. Chrámy našich srdcí jsou často plné „stolů“, u nichž se snažíme s Bohem něco vyobchodovat: dobrý pocit za splněnou povinnost, přijetí za bezchybný morální výkon nebo vnitřní klid za rituální přesnost.

Když Ježíš tyto stoly převrací, neničí naši víru, ale náš systém kontroly. Ukazuje, že skutečné setkání s ním začíná až tam, kde končí naše schopnost něco nabídnout výměnou. Převracení stolů bolí, protože nás nechává v prázdném prostoru bez jistot náboženského výkonu. Je to však jediný prostor, kde se namísto „duchovního tržiště“ může začít budovat skutečný vztah – postavený nikoliv na tom, co dodáme, ale na tom, kým jsme v jeho přítomnosti bez všech těch naučených rekvizit.

Tato epizoda není o tom, jak být „lepšími křesťany“, ale o tom, jak přežít chvíli, kdy nám Bůh vezme naše nejlepší náboženské nástroje, aby nám vrátil svobodu.

Kázání znělo 18.01.2026 ve Bzenci, Kyjově a Veselí nad Moravou.