Pánský úd, čurající pes či roztažené nohy. Některé sochy dodnes budí vášně. Éra realistických soch a romantických parkových sousoší, kterým šlo o věrné zachycení podoby či figury, je pryč. Přesto nás v ulicích a na náměstích stále pobuřují sochy, jejichž autoři si dovolili vzdálit se od barokních svatých a otestovat, jak jsme jako diváci konzervativní. Historie je ale proces, ne pozice, a není nejlépe psaná v bronzu a mramoru. Je komplexní, plastická a neustále se mění; to všechno jsou vlastnosti, kterými hrdinské sochy nejsou. Jaké jsou jejich podoby v naší krajině?