🎧Celou verzi na Spotify najdete zde: ⁠⁠https://creators.spotify.com/pod/profile/karel98/subscribe⁠
HeroHero je zde: https://herohero.co/kch

Na příběhu Adama a Lenky uvidíš, jak člověk s „měkkými“ hranicemi postupně ztrácí sám sebe, i když navenek dělá všechno „správně“. A zároveň si ukážeme opačný extrém – přehnaně tvrdé hranice, kdy se po zranění stáhneš za zeď a říkáš tomu síla, i když ve skutečnosti jen nechceš znovu cítit bolest. Celou dobu ti budu říkat na rovinu: láska bez hranic není důkaz hloubky, ale často jen jiná podoba závislosti.

Vysvětlím, proč se hranice tvoří už v dětství, jak s nimi zamíchá výchova typu „hlavně klid“ a proč tolik dospělých lidí vůbec neví, kde jejich hranice začínají. Dostaneme se i k tomu, jak tělo křičí dřív než hlava – únava, podrážděnost, vnitřní tlak, pocit, že pořád musíš „být v pohodě“ – a proč nejsou slabostí, ale varovným signálem.

Za mě je to základní díl k hranicím: než začneš řešit návody, jak říkat ne bez výčitek, potřebuješ pochopit, co je vlastně chráníš. Tohle je přesně ta epizoda, u které spousta lidí poprvé zjistí, že problém není v tom, že „nedávají víc“, ale že dávají tam, kde už dávno nechtějí.

Co je v epizodě nejdůležitější:

– Pochopíš rozdíl mezi zdravými, příliš měkkými a přehnaně tvrdými hranicemi.

– Uvidíš na příběhu Adama a Lenky, jak vypadá láska bez hranic a proč se mění v tiché sebepožírání.

– Naučíš se podle vlastních pocitů a únavy rozpoznat, že tvoje hranice jsou narušené, i když nikdo nekřičí a neútočí.

– Dozvíš se, jak výchova a dětství formují tvoji schopnost říct „tady je můj limit“ a neomlouvat se za to.

– Začneš jasněji vnímat, kdy říkáš ano ze strachu, aby tě druzí neopustili, a kdy z místa, kde zůstáváš sám sebou.