V tom, abychom v sobě něčím pohnuli, nám brání psychické a tělesné zamrzlinky. Používám slovo zamrzlinky proto, že nádherně vystihuje tmavá, nepohyblivá, zaseklá místa na našem těle a v naší mysli, které necháváme být, protože přeci “takhle to prostě je, takhle to mám, změnit to nejde”. Jsou to ale přesně tato místa, přes která neprojdou svěží nápady, odvážné sny a lehkonohost naší dětské povahy. Proč si je tedy tolik pěstujeme? A jak se jich zbavit?