Dnešní díl navazuje na 29. epizodu, v níž jsme rozebírali rozhodnutí velkého senátu NS 31 Cdo 3125/2022, v níž se soud zabýval otázkou, od kdy běží promlčecí lhůta u pohledávky, u níž je určení její splatnosti ponecháno na vůli věřitele. Od té 29. epizody už uběhly bezmála 3 roky, během nichž se toho stalo docela dost. Někteří soudci Nejvyššího soudu vyjádřili s rozhodnutím velkého senátu literárně svůj nesouhlas, proběhla konference týkající se problematiky promlčování utvářecích práv a v neposlední řadě spatřil světlo světa nález Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 778/25, ve kterém se IV. senát Ústavního soudu postavil proti závěru velkého senátu Nejvyššího soudu. A my jsme si řekli, že to vše vydá na novou epizodu, v níž se zaměříme především na argumenty, které zazněly vůči rozhodnutí Nejvyššího soudu, a jak si s problémem poradil IV. senát ÚS (IV. ÚS 778/25).