VASIŠTHA pokračuje: V souvislosti s tím, Rámo, existuje jedna stará legenda, kterou ti nyní budu vyprávět.

Sever Himálaje kdysi dávno obýval strašlivý démon v ženské podobě jménem Karkatí. Karkatí měla obrovské černé tělo a již jen pohled na ni budil hrůzu. Neustále měla hlad a nic ji nemohlo dostatečně nasytit.

KARKATÍ se jednou zamyslela: Kdybych snědla všechny lidi na kontinentu Džambudvípa najednou, zmizel by můj hlad jako fata morgána po silném dešti. Takový čin by nebyl nepřiměřený, neboť je vhodné zachovat si svůj život. Lidé na ostrově Džambudvípa jsou však zbožní, laskaví, oddaní Bohu a obdaření znalostí bylin, nebylo by správné tyto mírumilovné lidi pronásledovat. Vykonám pokání, neboť skrze pokání můžeme získat to, co lze jinak dosáhnout jen stěží.

Poté Karkatí vystoupila na jeden ze zasněžených vrcholků hor a prováděla pokání, během něhož stála jen na jedné noze. Pevná jako socha z mramoru nevnímala ubíhající dny a měsíce. S postupem času zeslábla natolik, že vypadala jako kostra oděná v průsvitné kůži. Takto setrvala po tisíc let.

Když uplynulo tisíc let, zjevil se před ní Stvořitel Brahmá, potěšený jejím pokáním. Intenzivním pokáním lze dosáhnout čehokoli. Utichne i neovladatelná zloba. Karkatí se v mysli před Brahmou uklonila a začala uvažovat, o co by ho měla požádat. Napadlo ji, že by se mohla stát živou jehlou, která bude ztělesněním nemocí, a tak bude vstupovat do nitra živých bytostí, naplňovat svoji touhu a tišit hlad. Když se jí Brahmá zeptal, co si přeje, vyjevila své přání.

BRAHMÁ prohlásil: Nechť se tak stane. Budeš Súčiká, jehla, ale též Višúčiká, cholera. Jakožto nepatrná věc budeš přinášet utrpení těm, kteří jedí špatné jídlo a oddávají se špatnému životu. Nakaženým lidem však může pomoci mantra, jež je modlitbou k bohu Višnu a prosbou o odstranění nemoci. Znalec mantry by si měl zároveň mantru napsat na levou paži a s myšlenkou na Měsíc pozvednout ruku nad nemocného. Tak bude nemocný člověk v krátké době uzdraven.

TEXT ve formátu PDF zde.