VASIŠTHA se zeptal Brahmy: Pane, jak je možné, že kletba mudrce postihla Indrovo tělo a ne jeho mysl? Je-li tělo od mysli neoddělitelné, pak by měla kletba zasáhnout i mysl. Vysvětli mi to, prosím.

BRAHMÁ odpověděl: Můj milý, každý ve vesmíru, Brahmou počínaje a kamenem konče, má dvojí tělo. První je mentální tělo, které je neposedné a pracuje velmi rychle. To druhé je tělo z masa a kostí, které nedělá nic. Lze ho přemoci kletbou, ale též požehnáním či kouzlem. Je bezmocné, neschopné a zároveň pomíjivé jako krůpěj rosy na lotosovém lístku. Je zcela závislé na osudu a předurčení. Mysl je nezávislá, třebaže se to jeví jinak. Pokud se mysl pevně oddá vlastnímu úsilí, pak je mimo dosah utrpení. Jakmile mysl o něco usiluje, pak zcela jistě plody svého snažení nalezne.

Fyzické tělo nedosáhne ničeho, oproti tomu mentální tělo výsledků dosahuje. Pokud mysl bez ustání spočívá u toho, co je čisté, pak je imunní i k následkům kletby.

Tělo může podlehnout tomu či onomu, ale mysl zakouší pouze to, na co myslí. To ukázal mladík Indra. A totéž předvedl i mudrc Dírghatapa, který při přípravě náboženského obřadu spadl do propasti. Provedl obřad ve své mysli a získal jeho plody úplně stejně, jako kdyby provedl rituál fyzicky. A deset synů světce svým mentálním úsilím získalo stav Stvořitele, aniž bych tomu já mohl zabránit.

Mysl zcela oddanou Já nemohou mentální nemoci, fyzické neduhy ani žádná kletba ovlivnit o nic víc, než může kvítek lotosu rozpůlit kámen vedví. Proto by se měl člověk snažit pomocí mysli přivést mysl na cestu čistoty a pomocí Já přimět já sledovat ryzí cestu. O čem mysl rozjímá, to se vzápětí zhmotňuje. Intenzivní rozjímání může v mysli způsobit radikální změny a uzdravit ji z chorého vidění, které zaměňuje iluzi za Skutečnost. To, co je v mysli, je zakoušeno jako pravda. Proto může člověk v noci za svitu Měsíce zakoušet spalující žár, anebo naopak může ten, kdo je vystaven spalujícímu Slunci, cítit příjemný chlad.

Taková je síla mysli.

TEXT ve formátu PDF zde.