VASIŠTHA pokračoval: Vzápětí se Karkatí, velká jako hora, začala postupně zmenšovat až na velikost jehly. Zmenšila se natolik, že její existenci si bylo možno pouze představit. Byla jako úzký energetický kanál sušumná nádí, který spojuje kořen páteře s temenem hlavy. Byla jako vědomí álaja vidžňána.* Karkatí byla neustále doprovázena svou další formou zvanou Višúčiká, cholera.

Přestože byla velmi malá a neviditelná, její démonická povaha se nezměnila. Dostala požehnání dle svého přání, ale nemohla naplnit svoji touhu pozřít všechny bytosti právě proto, že byla tak malá. Je to zvláštní, jak nevědomí a zmatení postrádají prozíravost. Sobecké a násilné úsilí jedince dosáhnout svých sobeckých cílů vede často k jiným, nečekaným výsledkům. Podobně je tomu s člověkem, který není schopen jasně uvidět svoji tvář, když se s funěním přiřítí k zrcadlu a svým dechem zrcadlo zamlží.

Karkatí odložila své obrovské tělo, nechala ho zemřít, jen aby naplnila svoji touhu stát se jehlou. Je-li někdo posedlý neuhasitelnou touhou a dychtí po sobeckém zisku, je ochoten pro to i zemřít.

Višúčiká byla zářivá a jemná jako vůně květin. Protože byla závislá na životní síle druhých, byla zcela oddána své práci.

Se svou dvojí formou, jako Súčiká a jako Višúčiká, putovala Karkatí světem a koho potkala, toho nakazila nemocí. Stala se nepatrnou věcí přesně podle svého přání, neboť každý se stane tím, po čem intenzivně touží. Kdo uboze smýšlí, ten se za ubohosti i modlí. A Karkatí si přála transformovat se do kruté jehly. Vrozená povaha jedince se i přes pokání dá těžko změnit.

Súčiká vstupovala do těla lidí obézních nebo těch, kteří byli po nemoci oslabeni, a zde se změnila ve Višúčiku, choleru. Súčiká však vstupovala i do nitra lidí zdravých a inteligentních, aby pokřivila jejich uvažování. Nechala žít pouze toho, kdo podstoupil léčení, ať už pomocí mantry nebo léků.

Tak se Karkatí toulala světem po mnoho let.

VASIŠTHA pokračoval: Súčiká se ukrývala na mnoha místech. Bylo to ve špíně a prachu na zemi, v nečistých prstech, mezi vlákny oblečení, v kůži špinavé od prachu, v nečistých záhybech ruky či jiných částí těla, ve vrásčité kůži starců, ve svalech v těle, dále na místech zamořených mouchami, na místech, kde je plno tlejícího listí a kde nerostou zdravé stromy, ve špinavých hadrech lidí a mezi lidmi s nezdravými návyky, v pařezech po vykáceném lese, kde se množí hmyz, v loužích, ve stojaté či znečištěné vodě, ve stokách uprostřed cest, v opuštěných domech, v nichž přespávají poutníci, i ve městech, kde je příliš mnoho velkých zvířat, například slonů a koní.

Jakožto Súčiká, jehla, chodila ve špinavých hadrech, ušitých z cárů pohozených u cesty, a potulovala se po tělech nemocných lidí. Tak jako krejčovská jehla spadne krejčímu na zem, když už je unavená a chce si odpočinout, i Súčiká byla unavena ze své destruktivní činnosti. Jako je šití a propichování přirozenou vlastností jehly, byla krutost přirozenou vlastností Súčiky. A stejně jako jehla dál a dál polyká vlákna, která jsou v jejím dosahu, stále znovu vítězila Súčiká nad svými oběťmi.

Občas lze ve světě pozorovat, že i špatní a krutí lidé se přikloní k soucitu, když jsou po dlouhou dobu svědky neštěstí a trápení druhých. Tak Súčiká před sebou uviděla nekonečné vlákno, které provléká látkou představující její vlastní karman, a to ji znepokojilo. Představila si sama sebe, jak jí tmavá látka, kterou jakožto Súčiká utkala, zakrývá obličej i oči, a přemýšlela, jak se toho závoje bude moci zbavit. Jako jehla procházela jemným i hrubým oblečením, představujícím dobré a špatné lidi, neboť ten, kdo je zlý či hloupý, nerozliší, co je dobré a co špatné.

--------------------

* Jde o jeden z osmi stavů vědomí, popsaných buddhisty, zásobárna všech skutků tohoto i předchozích životů, která při smrti přechází do nového těla. (Pozn. překl.)

Zkráceno -- celý text:

TEXT ve formátu PDF zde.