RÁMA se zeptal: Jakým způsobem lze tohoto poznání dosáhnout a co bych měl vědět, aby skončilo to, co je poznatelné, a mohlo být dosaženo nepoznatelného?

VASIŠTHA odpověděl: Mylná představa o tom, že tento svět je skutečný, je pevně zakořeněná v důsledku nepřetržitého mylného uvažování. To však lze změnit hned v ten den, kdy se dostaneš do společnosti svatých mužů a ke studiu posvátných textů. Ze všech textů je tato Mahá-Rámájana nejlepší. Co lze najít v jiných textech, zde nechybí, a co tu najít nelze, není ani jinde. Pokud však někdo nemá chuť ke studiu této knihy, nechť studuje cokoli jiného.

Jakmile zmizí mylné představy a je pochopena Pravda, pak toto pochopení člověka natolik naplní, že o tom rozjímá a mluví, raduje se z toho a učí to druhé. Takový člověk je džívanmukta, osvobozený za života, anebo vidéhamukta, osvobozený, jenž je bez těla.

RÁMA se zeptal: Pane, jaké jsou vlastnosti toho, kdo se nazývá džívanmukta nebo vidéhamukta?

VASIŠTHA odpověděl: Ten, kdo žije zdánlivě normální život a přitom zakouší celý svět jako prázdnotu, je džívanmukta. V bdělém stavu zakouší klid hlubokého spánku a ani v nejmenším se ho nedotýká potěšení ani bolest. Bdí i v hlubokém spánku, ale nikdy se nebudí do tohoto světa. Jeho poznání není zamlženo skrytými touhami. Může se zdát, že má něco rád a něco nerad, nebo že má strach, ale ve skutečnosti je prázdný jako prostor. Je osvobozen od sobectví a chtění a zůstává nedotčen jakoukoli činností či nečinností. Nenahání nikomu strach a sám se nikoho nebojí. Až přijde jeho čas a odloží své tělo, stane se z něj vidéhamukta.

Vidéhamukta je a přitom není, není „já“ ani „druzí“. Je Sluncem, které září, je bohem Višnu, jenž všechny ochraňuje, je Rudrou, který vše ničí, i Brahmou, který vše tvoří. Je prostorem, zemí, vodou i ohněm. Vidéhamukta je kosmické Vědomí, jež je samou podstatou všech bytostí. On sám je vším, co je v minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

RÁMA se opět zeptal: Pane, moje vnímání je pokřivené, jak mohu dosáhnout stavu, který jsi nyní popsal?

VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, to, co se označuje jako osvobození, je samo Brahman, Absolutno, jež jediné skutečně existuje. Co je zde vnímáno jako „já“ a „ty“, to pouze budí dojem vlastní existence, ve skutečnosti nic takového neexistuje, neboť to nikdy nebylo zrozeno. Jak můžeme tvrdit, že se Brahman těmito světy někdy stalo?

Ó Rámo, za zlatou ozdobou vidím pouze zlato, za vlnami vodu, za fatou morgánou teplo, za vesmírem prázdnotu. Podobně za všemi světy vidím pouze Brahman, Absolutno.

Vnímat „světy“ znamená nevědomost. Nevědomost zmizí za pomoci dotazování a pátrání po Pravdě. Přestat existovat může jen to, co vzniklo. Tento svět ve skutečnosti nikdy nevznikl, třebaže se zdá, že existuje.

Když nastal minulý zánik vesmíru, zmizelo vše, co se předtím zdálo, že existuje. Přetrvalo pouze neomezené Absolutno, jež není prázdnotou ani formou, viděním ani tím, co je viděno, a nedá se ani říci, zda to je nebo není. Absolutno nemá uši, oči ani jazyk, a přece slyší, vidí a jí. Je nestvořené a je bez příčiny. Jako je však voda původcem vln, je Absolutno původcem všeho. Jeho světlo září všude a neustále a sídlí v srdci každého. V tomto světle se jako přelud zjevují a září tři světy.

Jakmile se v Absolutnu objeví vibrace či chvění, zdá se, že dochází ke vzniku světů. Jakmile vibrace ustane, budí to dojem, že světy zanikají. Je to podobné, jako když točíme hořící větévkou a vznikají ohnivé kruhy, které zmizí, jakmile točit přestaneme. Absolutno zůstává všude a ve všech časech stále stejné, ať tu vibrace je nebo není. Pokud tu není toto pochopení, upadne člověk do iluze. Jakmile pochopení přijde, všechny touhy a obavy zmizí.

Z Absolutna pochází čas i vnímání pozorovatelných objektů. Činnost, forma, chuť, čich, dotyk a myšlení, tedy všechno, co znáš, je Absolutno samo a jen díky jemu to vše můžeš znát. Pozorovatel, akt pozorování i to, co je pozorováno, to vše je Absolutno jako pozorování samo.

TEXT ve formátu PDF zde.