VASIŠTHA pokračoval: V nejvyšším Bytí je přítomna vibrace, jež je zároveň klidem i rozruchem. Díky této vibraci se objeví prostor, světlo či netečnost, přestože nic z toho ve skutečnosti nebylo stvořeno. Protože se to vše odehrává ve Vědomí, získá to kvalitu poznatelného a s tím v témže okamžiku vznikne ten, kdo poznává. Tímto poznávajícím je síla Vědomí, která všechny věci osvětluje. Vědomí se tedy stane jak tím, co je poznáváno, tak i samotným poznávajícím. A jakmile se objeví tento vztah, objeví se ve Vědomí představa „jsem džíva, duše jedince“.

Během dalšího ztotožňování se s tím, co je poznatelné, se v původně ryzím Vědomí objeví představa ega a poté schopnost rozlišování a logického uvažování. Pak vznikne mysl a základní prvky. Neustálým spojováním a kombinováním základních prvků se vytvoří světy. Spontánně i v rámci pravidelných změn stále vzniká a zase zaniká bezpočet forem, tak jako se objevují a zase mizí objekty ve snu. Žádná z těchto forem nepotřebuje hmotnou příčinu, jakou by byla země, voda či oheň. Vše má svůj základ ve Vědomí a je to právě Vědomí, jež to vše zdánlivě tvoří, podobně jako člověk své snové obrazy. To všechno není nic jiného než čiré Vědomí.

Pět základních prvků tvoří semínko, z něhož vyrůstá strom zvaný svět, a věčné Vědomí je zase semínkem, z něhož vznikají tyto prvky. Jaké je semínko, takový je i strom. Proto svět není nic jiného než Brahman, Absolutno.

Kosmickým Vědomím byl tak v kosmickém prostoru vytvořen vesmír se všemi svými vlastnostmi. Tento vesmír není skutečný a nebyl ani doopravdy stvořen. Pět základních prvků se vzájemně namíchá a vytvoří zdání materiálnosti světa. Vše je však jen pouhé zdání. V prostoru vidíme formy, jejichž podstatou je kosmické Vědomí, a to jediné je skutečné.

Nepodléhej dojmu, že svět pěti prvků byl stvořen těmito prvky. Pohlížej na ně jako na projev tvořivé síly Vědomí, která je s Vědomím neoddělitelně spjata. Lze říci, že pět základních prvků se objevilo ve Vědomí jako objekty ve snu, nebo že to jsou pouhá zdání, která v důsledku nevědomosti zakrývají kosmické Vědomí. Tak to vidí či chápou svatí muži a mudrci.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, nyní ti povím, jak se džíva neboli individuální duše usídlila v těle.

Džíva si pomyslel: „Jsem ve své podstatě a svou velikostí jen pouhý atom.“ A tak se stal atomem, ale jen zdánlivě, na základě mylné představy. Podobně jako se může někomu ve snu zdát, že zemřel nebo má jiné tělo, tak se tento džíva, jenž má ve skutečnosti jemné tělo čirého Vědomí, začne ztotožňovat s hrubou hmotou, až se jí stane.

Stejně jako se v zrcadle odráží obraz hory a zdá se, jako by hora v zrcadle opravdu byla, tak džíva odráží vnější objekty a činnosti, až si začne myslet, že jsou všechny uvnitř něho a on sám je tím, kdo koná a kdo zakouší.

Jakmile džíva zatouží vidět, jsou v hmotném těle zformovány oči. Podobně jsou podle příslušných tužeb, jež v něm vyvstanou, utvořeny uši, nos, jazyk, kůže a činné orgány. Tak se džíva, jehož tělem je jemné tělo Vědomí, usídlí v hmotném těle a představuje si různé vnější fyzické zážitky i vnitřní psychické prožitky. Setrvávajíc v neskutečném, jež se zdá být skutečným, se nyní Brahman projeví jako džíva a stane se nevědomým.

Totéž Brahman, které se však nyní považuje za omezeného džívu obdařeného fyzickým tělem, vnímá vnější svět a ten se mu v důsledku závoje nevědomosti jeví jako hmotný. Někdo má představu, že je Brahmou, a někdo jiný si sám sebe představí zase jako něco jiného. Džíva si pomyslí, že je to či ono, a připoutá se k iluzi projeveného světa.

Všechno je to však jen pouhá představa či myšlenka. Ani v této fázi nebylo nic stvořeno. Existuje pouze neomezený čirý prostor. Stvořitel Brahmá nemohl stvořit svět takový, jaký byl před zánikem předchozího vesmíru, neboť při zániku vesmíru i Brahmá dosáhne konečného osvobození. Jediné, co existuje teď i navždy, je kosmické Vědomí... (zkráceno, celý text viz PDF)

TEXT ve formátu PDF zde.