VASIŠTHA pokračoval: Mysl znamená vnímání a vnímání je pohyb ve Vědomí. Vyjádřením tohoto pohybu je konání, které je následováno svými plody. Mysl je záměr, který se objevil ve všemohoucím a neomezeném Vědomí. Samotná mysl stojí mezi skutečným a neskutečným, ale má tendence chápat a rozumět. Od neomezeného Vědomí není oddělená, ale myslí si, že je. Ačkoli sama nic nekoná, myslí si, že koná. Takové jsou kvality spjaté s myslí, taková je mysl. A s myslí je nerozlučně spjat i džíva.

Co se v mysli zrodí, to se vnější orgány snaží uskutečnit. Proto mysl znamená konání nebo čin. Nicméně mysl, rozum, ego, vědomí jedince, konání, představa, zrození a smrt, skryté touhy, znalosti, úsilí, vzpomínky, smysly, přirozenost, májá neboli iluze, činnost a další pojmy jsou jen slova, k nimž neexistuje odpovídající skutečnost. Jedinou Skutečností je neomezené Vědomí, v němž se tyto pojmy rodí. Všechny tyto pojmy vznikají, když neomezené Vědomí shodou okolností, kákatálíja, na chvíli zapomene na Já a považuje se za objekt vnímání.

Pokud Vědomí, zahalené závojem nevědomosti, vnímá rozmanitost a rozlišuje objekty, mluvíme o mysli. Je-li mysl o jistých vjemech pevně přesvědčena, říkáme jí rozum. Jestliže se hloupě ztotožňuje s odděleným jedincem, nazýváme ji egem. Odmítá-li mysl důsledné hledání a dotazování se po Pravdě a nechává-li rozehrávat hru neustále přicházejících a odcházejících myšlenek, označujeme to jako mysl jedince či omezené vědomí jedince.

Čirý pohyb ve Vědomí znamená činnost bez odděleného konajícího jedince, zatímco pokud je konání následováno svými plody, je to karman, tedy čin se svými důsledky. Jestliže si mysl v souvislosti s něčím viděným nebo i neviděným představí „to jsem již viděla“, jde o vzpomínky a paměť. Pokud důsledky minulých prožitků setrvají, třebas neviděné, v myšlenkovém poli jedince, říkáme tomu skryté touhy a tendence. Uvědomuje-li si mysl, že vnímání oddělenosti je výsledkem nevědomosti, říkáme tomu moudrost. Pokud se však mysl obrací opačným směrem k většímu Sebezapomnění a silnější připoutanosti k falešným představám, mluvíme o nečisté, zatemnělé mysli. Zakouší-li v sobě mysl přítomnost nějakého pocitu, říkáme tomu smysl neboli indrija. Zůstane-li mysl neprojevena v kosmickém Bytí, označujeme to jako podstata. O iluzi neboli máje mluvíme tehdy, zaměňuje-li mysl skutečnost a zdání. Pokud si mysl myslí „jsem omezená“, je tu omezení, pokud si myslí „jsem svobodná“, je tu osvobození.

TEXT ve formátu PDF zde.