Když se podíváte na Instagram (a ani na jeho Facebooku to není o moc lepší) legendy české taneční scény Pavla Bidla, rozhodně nečekejte záplavu fotek a videí z akcí, jak je tomu běžné u jakéhokoli jiného DJe nebo muzikanta. Pavel tam totiž má pouze a jenom houby, které s láskou a něhou už od svého dětství hledá v okolí rodinné chalupy u Českého Dubu. A na rozdíl od většiny z nás nesbírá jen hřiby, kozáky a křemenáče, ale taky houby, o kterých jste vůbec netušili, že by mohly existovat a už vůbec jíst. A protože se houbařská sezóna právě naplno rozjíždí, bylo o výběru hosta pro další pokračování podcastu rozhodnuto. Ale zároveň se sluší dodat, že to zdaleka nebyl jediný důvod, proč jsem si s Pavlem chtěl popovídat. Začátkem devadesátých let jsme oba byli u začátků české taneční scény, on v Praze, já v Liberci a často se potkávali, ale pak se strašně dlouho neviděli. Když jsem se to snažil spočítat, vyšlo mi strašné číslo blížící se skoro dvaceti rokům. A protože se mi s Pavlem povídalo vždycky moc dobře – a řekl bych, že rozhodně nejsem sám – těšil jsem se na naše setkání jako malej kluk. A taky jsem chtěl vyvrátit sprosté pomluvy, které o mně Pavel šířil v Kmenech („Petr je prošedivělej čtyřicátník, který mezi nás odmítá chodit“). Což je pravda jen v tom, že jsem šedivej. Pavel totiž na rozdíl ode mě na české taneční scéně dál působí. A stejně úspěšně jako v dobách své největší slávy, která vlastně ale nikdy neskončila.