Staráme se dostatečně o kulturní zdraví? Všichni si rádi po náročném dni pustíme příjemnou písničku, pobavíme se u dobrého filmu a když chceme, s nadšením vyrazíme do divadla na kvalitní hru. Ale vidíme za těmi všemi uměleckými kousky reálné bytosti? Osobnosti, které taky potřebují platit nájem, mít určité jistoty a pracovat v kvalitních podmínkách? U posledního jmenovaného tomu tak od revoluce není. „Od roku 1991-1992 se téměř honoráře nezvýšily, umělci dělají pořád za stejné peníze a  ještě se jim diví, že chtějí někdy zaplatit zkoušky. Myslím si, že pokud se soukromý producent rozhodne dělat jakýkoliv titul nebo show, tak by měl mít peníze i na tu výrobu,” vysvětluje v novém díle podcastu jeviště Lukáš Vilt a doplňuje. „Přeci když si jdu nechat něco vyrobit, nezaplatím jen část výroby. A součástí té výroby jsou i umělci, kteří zkouší a to je potřeba zaplatit. Umělec nemá zastání od státu jako je to v západních zemí, že by soukromý producent měl zaplatit za práci. On jim platí až za výkon. A to je potřeba srovnat a uchopit. Ale ze strany státu, protože logicky když to bude producentovi umožněno, tak to bude dělat.”