„Člověk je flexibilní, nedá se přesně říct, jaké limity na světlo máme, ale naše vnitřní biologické orgánové hodiny na světlo reagují. Když si zkracujeme noc třeba dlouhým a silným svícením nebo koukáním do displeje nebo na televizi, naše buňky nemůžou dobře fungovat. Svítíme nadbytečně a často neodůvodněně. Tím si koledujeme o problém. Naše tělo je pak dlouhodobě unavené a toxikované a vytváří podhoubí pro další nemoci, “ říká v rozhovoru s Janou Kobylinskou výzkumník světla a světelného smo...