Co bylo podstatou sporu o smysl českých dějin? Podle historika Ivana Šedivého šlo o to, zda máme na českou společnost nazírat prizmatem historickým, tedy jestli to, co se v tehdejší společnosti odehrávalo, má kořeny v minulosti, nebo zda na ně máme pohlížet sociologickým pohledem. „Historismus versus realismus a politický pragmatismus, tak, jak to prezentoval například Masaryk,“ říká Šedivý, který byl hostem Interview Martina Kováře.

O tom, že byly české země součástí hlavních událostí v Evropě, lze podle Šedivého mluvit do období vrcholného středověku. Poté se už ocitly na periferii Evropy. „Naše přetrvávající a úporná představa o tom, že jsme pevnou součástí Evropy v užším slova smyslu, tu byla od první republiky. Málo si ale uvědomujeme, jsme z koncertu Evropy vypadli někdy na počátku raného novověku,“ říká historik. Šedivý je autorem knihy o první světové válce. Motivací pro něj bylo mimo jiné to, že se od svého dědy, který první světovou válku zažil jako důstojník, o ní dozvídal jinak, než jak se psalo v učebnicích. „První světová válka poprvé ukázala, že modernita a technický pokrok nejsou jenom pozitivní a že s sebou často přináší také hrůzy,“ vysvětluje Šedivý.

Rakousko-Uhersko podle historika spělo k rozpadu i nebýt války. „Byl to stát postavený na myšlence anacionální. Národnost a nacionalismus ale hrál ve 20. století jednu z klíčových rolí. Bez rozvalu by to bylo asi těžko řešitelné,“ dodává Šedivý. Přiznal také svůj obdiv k prvnímu československému prezidentovi Tomáši G. Masarykovi. A to i přesto, že s mnohým, co Masaryk udělal, nesouhlasí. Podle historika je ale Masaryk úžasná postava a má smysl se k němu stále vracet.