Giovanni Battista Sammartini se narodil v Miláně v roce 1700 nebo 1701 jako sedmé z osmi dětí francouzského emigranta a hobojisty Alexise Saint-Martina a Girolamy de Federici. Základní hudební vzdělání budoucímu skladateli poskytl otec. Sammartiniho prvními skladbami bylo několik vokálních děl, která složil roku 1725; ta se ovšem do dnešní doby nedochovala. Roku 1728 získal Sammartini místo kapelníka kongregace a v následujících letech se velice brzy proslavil jako chrámový skladatel. Ve 30. letech 18. století se stal známým i mimo hranice Itálie a postupně činný v několika kostelech a skládal hudbu, která byla hrána při státních příležitostech a ve šlechtických domech. Ačkoliv se nikdy nevzdálil daleko od Milána, přišel do styku s mnoha významnými skladateli své doby včetně Bacha, Mozarta, Boccheriniho či Glucka, který byl dokonce i jeho žákem. Sammartini zemřel nečekaně v roce 1775. Ačkoliv ve své době byl vysoce ceněn, po jeho smrti jeho hudba upadla velmi rychle v zapomnění.