Vítejte u rozhovoru s profesorem Jiřím Přibáněm, ústavním soudcem, který se v naší konverzaci ohlíží za zásadní proměnou svého profesního života. Ještě před rokem a půl by se definoval jako učitel a akademický pracovník (působil na univerzitě v Cardiffu), nyní však pracuje s právem v mnohem užším a specializovanějším prostředí Ústavního soudu. Přechod z akademie do soudnictví pro něj představoval nejen profesní, ale i etické dilema. Jak sám říká, musel opustit pohodlný akademický rytmus a postavit se výzvě, jak vše, o čem 30 let psal (v angličtině například i monografie Disidence of Law), promítnout do „živého ústavního práva“. Poslechněte si, jak probíhá taková radikální změna životního rytmu, která osamocenou práci u knih a před obrazovkou vyměnila za vysoce kontaktní prostředí plné jednání a diskuzí s kolegy a asistenty. 🏛️

Profesor Přibáň hovoří o své cestě k právu, která začala v 80. letech v šedohnědém období rozpadajícího se komunismu, kdy si právo volil jako únikovou cestu od marxistické ideologie a s vírou, že se naučí pozitivní znalosti. Aktivně prožil 17. listopad 1989 a dodnes se považuje za klasického liberála, pro něhož je svoboda základní hodnotou, ale který si uvědomuje nutnost vyvažování svobody a rovnosti. Věnoval se ústavnímu a evropskému právu, filozofii, teorii a sociologii práva. Zjistěte, jak se změnila výuka práva od mechanické dogmatiky k pochopení, že právo musí být hodnotově ukotvené. A nakonec prozradí, jak si udržuje koncentraci při čtení obrovského množství normativních textů a proč je tenis 🎾 – který se stal i jakýmsi ústavním sportem – metaforou pro hledání spravedlnosti.