Uplynulý rok odhalil několik šokujících věcí: Stát neumí ochránit své občany před pandemií a jejími důsledky, zato však dokáže vyvinout značné úsilí, aby ochránil sám sebe před občany a jejich reálnými potřebami. A druhá věc: Ukázalo se, že stát přistupuje k občanům s apriorní nedůvěrou a svou roli chápe tak, že je má především regulovat a kontrolovat. To, že v nás stát vidí spíše ingoty než svobodné, myslící bytosti, je zjištění, které nás vrací hluboko před rok 1989 a ukazuje, že žijeme v nouzovém stavu bez ohledu na pandemii.

Literární měsíčník Host (4/2021)