U příležitosti stého výročí narození Ludvíka Vaculíka vyšla jeho dlouho odkládaná próza Stará postel. Radikálně intimní, jazykově vynalézavý a sexuálně explicitní text, v němž se autor vrací ke svému jedenáctiletému mimomanželskému vztahu. Zatímco někteří kritici v knize nacházejí krajní gesto autorského sebeobnažení, jiní upozorňují, že jde pořád o stylizaci, která je v mnoha ohledech problematická. Jak tedy Starou postel číst? Může být spisovatel naprosto upřímný, a přesto podávat sporné svědectví?

Debatují literární historička a editorka Daniela Iwashita, literární kritik a publicista Jiří Peňás a literární vědec Pavel Šidák.