Vesna Evans, rozená Tvrtković, musela před válkou v Jugoslávii ze svého rodného Sarajeva uprchnout ve svých jedenácti letech. Její babička zůstala a vzedmutou vlnu nenávisti bohužel nepřežila. Vesna své trauma i každodennost dětského uprchlíka v porevoluční Praze zachytila v románu Sametový domov. O své prožitky se dělí s také dětmi, které před válkou uprchly z Ukrajiny i s těmi, kteří o trýzni války nemají žádné ponětí. Eiréné míru a jara burcuje z letargie a pohodlnosti, vyzývá k bezvýhradné lásce a lidskosti. A ve volném čase hlídá vchody do nebe, kde může adepty prověřit ve čtyřech jazycích: anglicky, norsky, česky a bosensky.