Literatura je dům o tisíci patrech, vypůjčím-li si titul slavné knihy Jana Weisse. V některých patrech se přemílají provozní záležitosti, v jiných se o literatuře bádá, v dalších se literatura konzumuje. Některé výtahy jezdí z patra do patra, ale jiné už se dávno zasekly. A možná že právě ty vzpříčené obývají spisovatelé. „Čím víc do věci vložíte, tím méně jste unavená,“ říká David Mitchell přes mluvítko Zuzaně Říhové. „Vášeň dodává sílu.“ V jiné kabině s defektem se zase tísní americká spisovatelka Joan Didionová. „Psaní je v mnoha ohledech vyslovováním já, je to akt, kterým se vnucujeme druhým a říkáme jim: ‚Poslouchej mě, dívej se na to jako já, změň názor.‘“ Psaní mezi vášní, sebevyjádřením a propagandou, psaní zaklíněné mezi patry, i tak by se dal představit říjnový Host.

Literární měsíčník Host (8/2021)