Myšlenky především čtenáře a teprve poté prozaika Marka Technika uhánějí jak kanoisti v divokých peřejích Vltavy. Čím víc je něco vzdálené, tím víc to touží poznat. Proud jeho vědomí chvílemi splývá s řekou, aby v příští chvíli zaplavil břehy a rybáře nebo vytryskl jako gejzír. Hranice existují jen proto, aby se překonávaly. Kde jsou hranice pevného břehu a hranice vody? Kde hranice přírody a techniky? Hranice člověka a zvířete? Hranice života a literatury? Hranice rozumu a citu? Hranice dobra a zla? Jako lze čtením a psaním rozšířit vlastní osobnost, tak lze orlem rozšířit svá játra. Technik je melancholickým Prométheem transhumanismu, který dobře ví, že prsty, které lidstvu nesou oheň poznání, musejí být velmi dobře prokřupány!

Uhánějte s námi od libeňského Velkého mlýna podél Vltavy pod třemi mosty až do bludiště Trojského zámku, k trojskému vandalovi a vysněným hranolkám. Přes hranice střídmosti až k bezuzdné všežravosti!

Fascinace. Reportážní rozhovory Ivany Myškové o tom, co autory přitahuje, provokuje a děsí. Nově každý měsíc na Hostcastu.