Jen za poslední měsíc se nejprve stal počtvrté mistrem světa v polovičním Ironmanovi (to bylo ve finském Lahti) a potom navzdory extrémním podmínkám dokončil i plnou verzi tohoto závodu na šampionátu ve francouzském Nice. Připomeňme, co Ironman znamená: 3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů cyklistiky, více než 42 kilometrů běhu.

Šestatřicetiletý Honza Tománek z Dobříše je vrcholový handicapovaný sportovec, frajer a šampion. Nemůže jezdit na klasickém kole, takže „šlape“ rukama na takzvaném handbiku. Nemůže pochopitelně ani běhat. Ve třetí disciplíně tedy opět namáhá hlavně ruce, ačkoliv úplně jiným typem pohybu než na handbiku, tentokrát sedí na vozíku zvaném běžecká formule. „Z kopců to mám snazší než zdraví sportovci, do kopců zase o dost těžší,“ směje se.

Honza Tománek se směje skoro neustále. V podcastu Host Reportéra mimo jiné říká: „Koncem října uplyne jednadvacet let od chvíle, kdy mě jako patnáctiletého srazil nepozorný řidič. Od té doby jsem na vozíku, ale nevnímám to jako žádnou tragédii. Život mám krásný a pestrý, postupně si plním sportovní výzvy, po chození se mi vlastně nestýská.“

V rozhovoru velmi otevřeně popisuje závodnické problémy, které si zdraví sportovci nedovedou představit. Popisuje závody, při kterých měl halucinace, spálené prsty na nohou, zkrvavené ruce. Vysvětluje, proč už netouží po účasti na paralympiádě, a plánuje, že se příští rok konečně zúčastní nejslavnějšího Ironmana na Havaji.