Jeho životní divadelní roli možná nikdy neuvidíte. Michal Kern ji hraje pouze třikrát do měsíce v malém a pokaždé vyprodaném pražském Divadle v Řeznické. „Váňa je pro mě naprosto výjimečný,“ říká pětačtyřicetiletý herec v dalším díle podcastu Host Reportéra o moderní variaci na Čechova. Ztvárňuje v ní všech osm postav a více než půldruhé hodiny podává mimořádný herecký i fyzický výkon.

„V ty dny, kdy hraju Váňu, se mnou do rána nic není. Snažím se plnit běžné povinnosti, ale duší už jsem na jevišti a celou dobu podvědomě kumuluju energii na večer. Všechno kolem nejspíš splním, ale děje se to jakoby mimo moje tělo. Celý den v podstatě jen přežívám a koncentruju se na večer. Poslední hodinu a půl před začátkem pak sedím sám v malé šatničce, slyším přicházet diváky a klepu se jak drahý pes. No a když pak Váňa skončí, je to neuvěřitelná úleva. Adrenalin dojíždí ještě minimálně dvě další hodiny po představení…“

Čechovův Strýček Váňa je drama velmi emotivní, a moderní adaptace britského dramatika Simona Stephense na tom nic nemění. Michal Kern v podcastu vzpomíná, jak se při zkouškách několikrát rozplakal, což si pak musel přísně zakázat.

„Nejvíc mě rozsekala zkouška, kdy se Ivan v dialogu se Soňou přizná k tomu, že neví, kudy dál, a pomýšlí na sebevraždu. Přesně jsem chápal, jak moc je ta postava v háji, na samé hranici šílenství, a chvíli jsem nemohl pokračovat.“

Ve velmi osobní pasáži rozhovoru Michal Kern popisuje období, kdy se i on ocital na dně. „Byl jsem závislý na alkoholu, chlastem jsem zaháněl nudu a syndrom vyhoření,“ říká s tím, že posledních pět let chodí na terapie a abstinuje.

Naposledy byl na hraně šílenství v době před začátkem covidové pandemie. „Své osamělé alkoholové jízdy jsem podnikal jednou za čtvrt roku, trvaly obvykle týden. Ke konci už to bylo opravdu hraniční,“ popisuje v podcastu a uvádí konkrétní příklady. „Je to třeba takový ten stav, kdy člověk jede v MHD a celou dobu se jen modlí, aby tam nepotkal někoho známého a nemusel se s ním dát do řeči… Jsem strašně rád, že je to pryč. I když na druhou stranu je pravda, že dnes trávím své volné večery tak trochu jako důchodce.“